Předchozí kapitola Index Následující kapitola

A  Nádorové léze

1 Germinální tumory

Předchozí subkapitola Kapitola Následující subkapitola

1.0 Obecný úvod

Germinální tumory (nádory ze zárodečných buněk) (GT) tvoří většinu primárních nádorů varlat. Všechny GT je nutné považovat a klasifikovat jako nádory maligní. Je nutné si uvědomit, že metastázy GT mohou mít histologickou morfologii zcela odlišnou od primárního nádoru, což obzvláště platí pro smíšené GT. Proto je nanejvýš důležité adekvátní zpracování nádorové tkáně. Naštěstí více než 90% metastáz je identických s primárními tumory varlete. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že „metastáza" GT nádoru např. v mediastinu či v mozku nemusí být nutně metastázou, ale může jít o GT.

Schéma vhodného způsobu přikrojení nádoru varlete.

Materiál by neměl být likvidován, dokud nedojde ke korelaci klinicko-patologických údajů.

Patolog, který vyšetřuje nádor varlete by měl korelovat své nálezy s některými markery, které lze sledovat v séru pacientů. Následující odstavec týkající se této korelace a základních sledovaných markerů je citována z WHO klasifikace:

„Klinické nálezy, které nejsou v souladu s patologickou diagnózou (například zvýšená hladina a-fetoprotein u seminomu), indikují zpracování dalších řezů z nádorové tkáně. Od roku 1977, kdy byla vyhotovena WHO klasifikace, jsou používány některé markery pro stanovení klinické diagnózy, stagingu a sledování účinnosti terapie: a-fetoprotein (aFP), lidský choriogonadotropin (hCG), lidský placentární laktogen (hPL), pregnancy – specific b-1 glycoprotein (SP1), placentární alkalická fosfatáza (PLAP), karcinoembryonální antigen (CEA) a laktát dehydrogenáza (LDH). aFP a hCG patří mezi nejčastěji používané markery v klinické praxi. Dnes je již zřejmé, že testikulární germinální nádorové buňky a syncyciotrofoblastické buňky ( dále jen SB), nacházející se jako součást choriokarcinomu nebo jednotlivě v jiných tumorech, jsou nejčastějším zdrojem hCG. Buňky v podstatě rekapitulují svůj vývoj v placentě. Vyskytují se jako obrovské mnohojaderné buňky s eosinofilní sklovitou cytoplasmou s velkými nebo malými vakuolami, které mohou obsahovat erytrocyty, nebo jako vřetenité buňky připomínající endotelie. Pokud nejsou SB vyšetřeny imunohistochemicky s použitím protilátek proti placentárním glykoproteinům, tzn. hCG, hPL a SP1, mohou být v řezech barvených hematoxylinem-eosinem (dále jen HE) přehlédnuty. hCG se demonstruje ve více než 90% morfologicky zřejmých SB, což znamená, že ojediněle nemusí tyto buňky při barvení protilátkou proti hCG reagovat pozitivně. Ačkoliv produkce hCG je zaznamenávána především v SB, vzácněji se může objevit i v bizarních epiteliálních buňkách testikulárních teratomů. Jednotlivě roztroušené či seskupené SB jsou přítomny zhruba ve 40% testikulárních germinálních novotvarů a jsou buď přimíšené mezi ostatními nádorovými buňkami ve stromatu, nebo vzácněji v přilehlých semenotvorných kanálcích či ve vaskulárních strukturách. Obvykle jsou spojeny s drobnými ložisky hemoragií, které jsou dobrým diagnostickým znakem při makroskopickém i mikroskopickém vyšetření, což zejména platí pro seminomy. Přítomnost SB nemusí vést přímo k diagnóze choriokarcinomu, avšak choriokarcinom musí být zvažován v diferenciální diagnostice. Urologové by tedy měli při zvýšené hladině hCG v séru zvažovat i jiné typy tumorů.

Nádory ze žloutkového váčku (yolk sac tumory) jsou hlavním zdrojem aFP, avšak ten může být přítomen i v některých embryonálních karcinomech a dále v „jaterních" a „střevních" buňkách zralých a nezralých teratomů. Imunohistochemická verifikace přítomnosti aFP a hCG v nádorových buňkách umožňuje korelaci mezi patologickými a klinickými nálezy, zvláště pokud v HE preparátech nejsou jednoznačně patrné elementy, které by mohly být příčinou vzestupu hladin těchto markerů v séru. Přítomnost nebo zvýšení sérových hladin hCG či aFP po orchiektomii ukazuje na možný zdroj těchto markerů v buňkách metastáz. Při monitorování průběhu a odpovědi na terapii by však neměly být jejich normální hladiny interpretovány jako jednoznačné kritérium pro absenci metastáz, což zvláště platí pro embryonální karcinom. Po terapii mohou metastázy vykazovat změny nekrotické, jizevnaté či mohou přetrvávat jako nádor identický s primární lézí. Příležitostně se v nich mohou nalézt i jiné germinální struktury, které nebyly v primárním nádoru zaznamenány. Asi ve 40% metastáz bývají nalézány struktury zralého či nezralého teratomu. V 10% maligních tumorů se vyskytují nádorové struktury obvyklé pro extratestikulární lokalizaci (sarkomy či adenokarcinomy), a jejich nález vysvětluje špatnou nebo chybějící odpověď na obvyklou chemo- či radioterapii."

Rudimentární nebo lištovité gonády (obecně označované jako dysgenetické), nesestouplá varlata ( kryptorchismus) či „androgen insensitivity" syndrom se vyznačují zvýšenou incidencí testikulárních tumorů a psudotumorózních lézí. U kryptorchických varlat tvoří často nezralé semenotvorné tubuly drobné noduly, které mohou být zaměněny za nádory ze Sertoliho buněk, a dále v nich velmi často vznikají germinální novotvary, zejména seminomy, postihující jedno nebo obě varlata. U ,,androgen insensitivity" syndromu se často nachází hamartomy ze Sertoliho či Leydigových buněk.

• Makroskopický popis, včetně rozměrů
• Histologický typ nádoru
• Přítomnost vaskulární či lymfogenní propagace
• Staging nádoru (doporučován je TMN stagingový systém).
• TNM Staging germinálních nádorů varlete

Předchozí subkapitola Kapitola Následující subkapitola

Předchozí kapitola Index Následující kapitola